Mikrobiální produkce

Mikrobiální produkce kyseliny jantarové

Různé mikroorganismy, zahrnující plísně (Aspergillus flavus, Byssochlamys nivea, Lentinus degener, Paecilomyces varioti, Penicillium viniferum), kvasinky (Saccharomyces cerevisiae) a některé bakterie (Basfia suciniproducens, Mannheimia succiniciproducens, Actinobacillus succinogenes), byly intenzivně studovány vzhledem ke své schopnosti produkovat poměrně velké množství kyseliny jantarové (Bechthold a kol., 2008).

Bylo popsáno pouze několik druhů plísní a kvasinek, které jsou schopny v malém množství produkovat sukcinát. Jedná se např. o Neocallimastix sp. strain L2, Nervus frontalis RE1, Neocallismatix patriciarum CX, Piromonas communis P a Sphaeromonas communis FG10. Výtěžky sukcinátu při kultivaci dosáhli pouhých 0,48, 0,59, 0,39, 0,81 a 0,26 mol sukcinátu na 10 mol hexózy (Gokarn a kol., 1997). Způsoby výroby kyseliny jantarové pomocí hub celkově nejsou v literatuře příliš uváděné. Dalšími popsanými producenty jsou např. houby rodu Fusarium, Aspergillus a Penicillium simplicissimum (Joeri a kol., 2010).

Kombinovaná dvoustupňová technologie využívající bakterie a houby, která je založena na využití Rhizophus species a Enterococcus faecalis, má vysokou produktivitu a výtěžek (2,2 g l ^-1h^-1a 0,95 g g^-1). Prvním krokem je produkce fumarátu pomocí hub, který je následně transformován na kyselinu jantarovou bakterií E. faecalis (Joeri a kol., 2010).

Výhodou použití kvasinek je, že tyto mikroorganizmy rostou dobře v kyselém prostředí, což činí následný proces izolace jednodušším (Joeri a kol., 2010). 

V nynější době jsou nejperspektivnejšimi producenty kyseliny jantarové zástupci čeledi Pasteurellaceae, jako např.Mannheimia succiniciproducens, Basfia suciniciproducens a Actinobacillus succinogenes. Jedná se o bakterie izolované z bachoru prežvýkavců, které mají schopnost produkovat sukcinát jako hlavní fermentační produkt (Song a kol., 2006).